Proč nechci stavět osobní brand jako expert

Kdybych chtěl, mohl bych svůj osobní brand postavit poměrně jednoduše. Vzal bych jedno téma, ve kterém mám zkušenosti, a začal kolem něj pravidelně publikovat. E-commerce. Shoptet. Vývoj softwaru. Marketing. Klientské projekty. Každý týden několik tipů, občas případová studie, sem tam názor na nějaký trend.

Dávalo by to smysl. Bylo by to snadno pochopitelné, algoritmicky vděčné a z obchodního pohledu pravděpodobně i funkční.

Jenže přesně tohle dělat nechci.

Ne proto, že bych odborný obsah považoval za špatný. Naopak. Jen jsem si postupně uvědomil, že nechci být známý hlavně jako „ten člověk na e-commerce nebo vývoj“ nebo „ten týpek na Shoptet“. Nechci dalších několik let hledat nový způsob, jak napsat pět tipů na vyšší konverzní poměr jen proto, že to zapadá do mojí obsahové škatulky.

Chci, aby osobní brand byl postavený víc na mně než na jednom tématu.

Expert je srozumitelný. Člověk je složitější.

Budování odborného brandu má jednu velkou výhodu: lidé velmi rychle pochopí, proč vás mají sledovat. Jste člověk na finance, fitness, marketing nebo prodej a většina obsahu se točí kolem jednoho problému.

Z pohledu komunikace je to skoro ideální.

Jenže můj život takhle jednoduše rozdělený není.

Vedle firmy řeším sport, připravuju se na další vytrvalostní závody, jsem čerstvý táta, rekonstruujeme starou chalupu, zajímá mě investování, knihy, cestování, jídlo, technologie a obecně otázka, jak postavit život, který nebude složený jen z práce.

Když se podívám na věci, o kterých přirozeně přemýšlím, práce je jen jedna jejich část.

Proto mi přijde zvláštní postavit osobní brand tak, jako by nic ostatního neexistovalo.

Samozřejmě by to bylo jednodušší. Ale možná až moc jednoduché.

Nechci učit něco, o čem pořád sám přemýšlím

Další problém mám se samotnou rolí experta.

Slovo „expert“ ve mně trochu vyvolává představu člověka, který už má odpovědi a vysvětluje ostatním, jak se věci správně dělají.

Jenže tak se ve spoustě oblastí vůbec necítím.

Firmu stavíme několik let, ale pořád řešíme, jak ji posunout dál. Některé věci nám fungují, jiné vůbec. Občas uděláme dobré rozhodnutí a občas se ukáže, že nápad, který vypadal skvěle, byl ve skutečnosti slepá ulička.

Ve sportu je to ještě výraznější. Můžu psát o cestě k Ironmanu, ale rozhodně nejsem trenér a nechci nikomu vysvětlovat, jak má správně plavat nebo běhat. Mnohem zajímavější mi připadá říct: před pár měsíci jsem tohle neuměl, zkusil jsem to takhle a tady je to, co se mi zatím povedlo nebo nepovedlo.

To je poloha, ve které se cítím přirozeněji.

Ne „takhle byste to měli dělat“, ale „takhle to teď dělám já“.

Dokumentovat mi dává větší smysl než učit

Čím dál víc mi sedí princip document, don't preach.

Nechci se stavět do pozice člověka, který má hotovo a teď rozdává životní moudra z vrcholu hory. Mnohem víc mě baví představa, že budu dokumentovat cestu v době, kdy ji ještě sám procházím.

Jak stavíme firmu. Co nefunguje. Jak řeším stagnaci. Jak skládám tréninky kolem práce a rodiny. Co se mění po narození dítěte. Jak přemýšlím o penězích, ambicích nebo úspěchu. Co jsem si ještě před rokem myslel a dnes bych to udělal jinak.

Podle mě je v tom i určitá úleva. Nemusím mít na všechno definitivní názor.

Můžu napsat, že něco právě zkouším. Za půl roku se k tomu vrátit a přiznat, že jsem se mýlil.

Upřímně mi to připadá zajímavější než předstírat konzistenci jen proto, aby můj osobní brand vypadal profesionálně.

Osobní brand by měl mít místo i pro změnu

Tohle je pro mě důležité i z dlouhodobého pohledu.

Když si postavím brand čistě kolem jednoho tématu, zároveň si tím trochu vytvořím klec. Možná mě dnes baví jedna věc, ale co když bude za pět let tvořit jen malou část mého života? Co když budeme mít úplně jiný produkt nebo životní styl?

Nechci jednoho dne zjistit, že mám publikum, které čeká další tip na Shoptet, zatímco já už chci mluvit o úplně jiných věcech.

Když je ale středem brandu člověk a jeho cesta, témata se mohou přirozeně měnit s ním.

Dnes může být velkou součástí příběhu budování firmy a cesta k Ironmanu. Za pár let to může být něco úplně jiného. Pokud je společným jmenovatelem způsob přemýšlení, hodnoty a život, který člověk staví, nepřipadá mi změna jako problém.

Spíš jako pointa.

Znamená to, že odborný obsah nechci dělat?

Vůbec ne.

Business je velká část mého života a byla by škoda ji z obsahu vyhodit. Když řešíme zajímavý projekt, objevíme něco kolem AI, uděláme chybu v obchodu nebo narazíme na něco, co nám ve firmě zásadně pomohlo, chci o tom psát.

Rozdíl je hlavně v tom, že nechci, aby byl odborný obsah mojí identitou.

Chci, aby byl jednou z vrstev.

Stejně jako sport, rodina, cestování nebo věci, které mě zrovna nutí přemýšlet.

Možná to znamená, že můj obsah nebude vždy dokonale konzistentní podle marketingových pouček. Jeden týden napíšu o strategii firmy a potom třeba o tom, co se změnilo v mém pohledu na úspěch po narození dítěte.

A vlastně mi to nevadí.

Protože přesně tak vypadá můj život.

Nechci budovat profil. Chci budovat svět kolem toho, co žiju.

Asi největší změna v mém přemýšlení je v tom, že už osobní brand nevnímám jen jako marketingový kanál.

Nechci každý týden řešit, který obsah mi přinese nejvíc impresí nebo jak přesně se mám profilovat, aby mě algoritmus správně zařadil.

Samozřejmě chci, aby mi obsah dlouhodobě pomáhal v podnikání. Bylo by naivní tvrdit opak. Pokud díky němu někdo jednou osloví naši firmu, začne používat náš produkt nebo vznikne zajímavá spolupráce, budu za to rád.

Jen nechci, aby se z toho stal jediný důvod, proč tvořím.

Mnohem zajímavější mi připadá postupně vytvářet místo, kde se potkává podnikání, sport, rodina, ambice, zážitky a všechno, co se během toho učím.

Ne jako hotový návod na život.

Spíš jako dokument toho, jak se ho snažím postavit.

A jestli mě jednou lidé budou vnímat jako experta na něco konkrétního, vůbec mi to vadit nebude.

Jen bych byl radši, kdyby si mě nejdřív spojili s člověkem, který něco staví, něco zkouší a nebojí se ukázat ani část cesty, která ještě není hotová.

Určitě to není pro každého. 

Díky. 

L.