Ve firmě není těžké vymyslet další věci, které by se daly dělat. Nová služba, úprava webu, marketingová kampaň, interní nástroj nebo vstup na další trh. Nápadů bývá téměř vždy víc než času, peněz a energie.
Přesto se někdy snažíme všechny tyhle možnosti vměstnat do jednoho plánu a nazveme ho strategií. Výsledkem je dlouhý seznam projektů, na kterém má skoro všechno vysokou prioritu. Tým je vytížený, ale není úplně jasné, co je tím nejdůležitějším výsledkem.
Strategie musí obsahovat volbu
Dobrá strategie podle mě začíná pojmenováním situace. Potřebujeme vědět, co nás skutečně brzdí nebo kde se nachází největší příležitost. Teprve potom lze rozhodnout, kam soustředit omezené zdroje.
Pokud z plánu nevyplývá, co dělat nebudeme, pravděpodobně jsme ještě žádnou skutečnou volbu neudělali. Jen jsme vedle sebe poskládali všechna přání, která v danou chvíli máme.
Tři otázky, které mi pomáhají
Když se potřebujeme rozhodnout mezi několika směry, vracím se ke třem jednoduchým otázkám:
- Jaký nejdůležitější problém se právě snažíme vyřešit?
- Jaká konkrétní změna nám ukáže, že se řešení daří?
- Co kvůli tomu vědomě odložíme nebo přestaneme dělat?
První otázka drží pozornost u podstaty. Druhá nutí převést obecný záměr do něčeho, co můžeme pozorovat. Třetí bývá nejtěžší, ale zároveň nejdůležitější. Bez ní totiž nové priority pouze přidáváme ke všemu, co už firma dělá.
Jasný směr zjednodušuje každodenní rozhodování
Strategie nemá být dokument, který se jednou za rok představí a potom zmizí ve složce. Měla by pomáhat při běžných rozhodnutích. Když přijde nový nápad nebo požadavek, tým by měl dokázat posoudit, jestli podporuje aktuální směr.
Neznamená to, že plán nelze změnit. Naopak. Pokud získáme nové informace, měli bychom na ně umět reagovat. Změna ale musí být vědomým rozhodnutím, ne výsledkem toho, že nás každý týden zaujme něco jiného.
Méně priorit neznamená méně ambicí
Soustředit se na menší počet věcí může působit opatrně. Ve skutečnosti to často vyžaduje víc odvahy než vytvořit dlouhý seznam aktivit. Musíme si přiznat, že nemůžeme dělat všechno zároveň, a přijmout odpovědnost za vlastní volbu.
Ambice podle mě nespočívá v množství rozpracovaných projektů. Pozná se podle toho, zda dokážeme vybrat důležitý problém, věnovat mu dostatek pozornosti a dotáhnout změnu, která bude opravdu vidět.